Vibe coding v běžném životě: jak z osmi PDF vznikla za hodinu appka do mobilu

Existuje kategorie věcí, které vás štvou dost na to, abyste si o nich stěžovali, ale ne dost na to, abyste s tím něco dělali. Osm PDF s recepty pro miminko, každé o desítkách stran, byla přesně taková věc. Otevřít v telefonu, dvěma prsty zvětšit, odscrollovat na správnou stranu, zapamatovat si suroviny, protože obě ruce potřebujete jinde. Denně. Několik měsíců.

Ručně by to nikdo nepředělával. Přepsat 173 receptů do použitelné podoby jsou dny práce, a to za tu úsporu nestojí. Takže se to netrpělivě snáší dál.

Tenhle článek je o tom, co se stane, když tuhle rovnici změníte.

Co je vibe coding

Vibe coding je způsob práce, kdy popisujete výsledek, ne postup. Neříkáte „napiš funkci, která rozparsuje PDF a vygeneruje HTML“. Řeknete, co chcete mít, a řešení je práce nástroje. Ten termín zpopularizoval Andrej Karpathy začátkem roku 2025 a od té doby se z něj stalo označení pro celý tenhle přístup: mluvíte jazykem záměru, ne jazykem implementace.

Moje zadání znělo doslova takhle:

„Naházej mi tohle do html verze tak, abych si mohla mezi jednotlivými sekcemi přepínat např. v menu… zkrátka z toho udělej takovej malej web… ať to můžu pohodlně používat v mobilu.“

Žádná specifikace, žádný nákres, žádný seznam funkcí. Jedna věta a osm příloh.

Co z toho vzniklo

Za zhruba hodinu, z čehož většinu času zabralo ověřování, že sedí data:

• 173 receptů kompletně přepsaných — suroviny, postup, porce, čas, náročnost, vhodný věk, uchovávání i tipy
• Menu s osmi sekcemi, každá ve vlastní barvě, ať se v tom dá orientovat jedním pohledem
• Vyhledávání přes všechny knihy najednou, v názvech i surovinách, nezávislé na diakritice — „kure brokolice“ najde totéž co „kuře brokolice“
• Oblíbené recepty jedním ťuknutím a odškrtávání surovin, které už jsou v hrnci — obojí se dá ovládat jednou rukou
• Bonusový seznam 101 potravin, který byl v PDF na vytištění, se teď zaškrtává rovnou v telefonu — a odškrtnuté si pamatuje

Nic z toho jsem nevymýšlela dopředu. Vzniklo to proto, že jsem popsala situaci — telefon, kuchyň, jedna volná ruka — místo abych zadávala funkce.

Kde je ta úspora doopravdy

Tohle je ta část, kterou většina textů o AI míjí. Vibe coding nezrychluje práci, kterou byste stejně udělali. Otevírá tu, kterou byste nikdy nezačali.

Před tím jsem měla dvě možnosti: trpět osm PDF, nebo obětovat několik dní na přepis. Racionální volba byla trpět. Ve chvíli, kdy ta druhá možnost stojí hodinu, se rozhodování mění — a najednou dává smysl spravit i věci, které jste léta odkládali jako „to nestojí za to“.

Tohle přeskládání se týká překvapivě velkého množství běžných situací. Skoro každý má doma nějakou svoji verzi osmi PDF.

Tři věci, které se vyplatí vědět předem

1. Popisujte situaci, ne řešení

Nejlepší zadání není technické. Je konkrétní o tom, kdy a jak to budete používat. „Ať to můžu pohodlně používat v mobilu“ je lepší zadání než „udělej to responzivní“, protože z první věty plyne i to, že tlačítka musí být velká, hledání nahoře a text čitelný bez zvětšování. Z druhé plyne jen jedna vlastnost.

Když si nejste jistí, popište, podle čeho poznáte, že je to hotové. „Chci najít recept na brokolici do deseti vteřin“ je zadání i akceptační kritérium zároveň.

2. Data si nechte ukázat, ne domyslet

Tohle je jediné místo, kde bych byla opravdu opatrná. Při převodu se ukázalo, že u šesti receptů chybí v původním PDF údaj o vhodném věku — je tam nadpis a pod ním prázdno. A jedna kategorie v bonusovém seznamu je v originále prázdná taky.

Pohodlné by bylo to dopsat. Všechny ostatní recepty v té knize jsou „od 6. měsíce“, takže by to nikdo nepoznal. Jenže u jídla pro miminko je „nejspíš od šesti měsíců“ úplně jiná informace než „od šesti měsíců“. Ve výsledku je proto u těch šesti receptů poznámka, že údaj v originále chybí.

Platí to obecně, nejen u receptů: když v podkladech něco chybí, výsledek to má přiznat, ne zaplnit. Vyžádejte si to explicitně a pak si to zkontrolujte. Je to ta nejméně zábavná a nejdůležitější část celého procesu.

3. Výsledek si uložte na dvě místa

Soubor v počítači a odkaz, který otevřete v telefonu. První je záloha, druhý je to, co reálně používáte. Kdybych měla jen soubor na ploše, skončí to tam, kde ta PDF — v kuchyni k němu nedosáhnu.

Kde se to vyplatí v běžném životě

Pár typů úloh, u kterých je poměr vložené námahy a užitku nejlepší:

• Dokumenty, ve kterých se nedá hledat. Nascanované návody, e-booky, sbírky receptů, poznámky ze školení. Cokoli, kde víte, že tam ta informace je, ale nedostanete se k ní.
• Výpisy a exporty. Objednávky, bankovní výpisy, seznamy — všechno, co se dá stáhnout jako tabulka a co v původní podobě nikdo nepřečte.
• Rodinný provoz. Seznam věcí na tábor, plán očkování, evidence, kdo kdy platil za co. Věci, na které existují appky, ale žádná nesedí přesně na vás.
• Nástroje na jedno použití. Přepočet dávek podle váhy dítěte, kalkulačka na konkrétní rozhodnutí, jednorázová vizualizace. Nemusí to být hezké ani obecné, stačí, když to zvládne jeden úkol pro jednoho člověka.

Společný jmenovatel: data, která už máte, jen ve špatné podobě. Nic se nevymýšlí, jen se přeskládává.

Co k tomu potřebujete

Neumím programovat a při tomhle jsem nic programovat nemusela. Potřeba byly tři věci:

• Vědět, co chci. Ne technicky — stačí popsat situaci, ve které to budete používat.
• Umět to popsat konkrétně. Čím přesnější zadání, tím míň kol dokola.
• Mít trpělivost výsledek zkontrolovat. Místo abych mu věřila na slovo.

Ta poslední je jediná, na které to obvykle padá. Ne proto, že by nástroje byly špatné, ale protože kontrola je nuda a výsledek vypadá hotově dřív, než hotový je.

V práci to funguje úplně stejně, jen jsou v sázce větší čísla. Ale začít u osmi PDF s recepty je podle mě lepší nápad než u klientských dat — udělat chybu v receptu na hráškové pyré je podstatně levnější lekce.

Neobsahuje data ani identifikaci konkrétního klienta — popisuje můj vlastní projekt k září 2026. Recepty a bonusy jsou dílem Terezy Hájkové, specialistky na dětskou výživu.